Ing.
Jiří
Maršálek
Maturoval na Reálném gymnáziu v
Pardubicích v roce 1951. Na
začátku padesátých let došlo na gymnáziu k výměně ředitele a v
profesorském sboru proběhly
politické čistky. Jeho otec
byl soustružníkem dřeva a zaměstnával tři dělníky, takže očekával
problémy, ale na maturitě se to nijak neprojevilo. Problémy
nastaly až při snaze dostat se na vysokou školu. Přihláškou na vysokou
školu sice obeslal většinu technických vysokých škol v
Čechách a na Moravě, ale všude byl odmítnut. Nastoupil tedy do
tehdejších Českých chemických závodů v Rybitví jako laborant. Shodou
několika šťastných náhod se ale na vysokou školu přece jen
dostal. Tři roky studoval v Bratislavě a na specializaci se vrátil
do Pardubic, kde studium dokončil na Vysoké škole chemicko
technologické. Nastoupil do Výzkumného ústavu organických
syntéz v Pardubicích a postupně se vypracoval až do funkce
technicko ekonomického náměstka ředitele.
Přišel rok 1968. Protože nesouhlasil s vojenskou invazí a okupaci
Československa, byl z
vedoucí funkce odvolán a přeřazen na místo řadového
výzkumného pracovníka. Jako politicky nespolehlivý nesměl mít žádné
podřízené pracovníky, ale ani to nebylo pro něho dostatečným trestem.
Následovalo další šikanování. Když odmítl nastoupit do funkce
»uklízečky«, kterou mu vedení
ústavu nabídlo, dostal
výpověď. Byl několik
měsíců
nezaměstnaný
(oficiálně
nezaměstnaní za komunistického režimu neexistovali, statistika se o
nich nevedla) a pobíral, jak se tehdy říkalo,
»podporu před nástupem do zaměstnání«...
Ing.
Antonín Černý
Maturoval na gymnáziu v Moravských Budějovicích v roce 1953 a jeho
třídním profesorem byl František Svoboda, který se v roce 1953 stal
ředitelem gymnázia a osobně se podepsal na nedobré, silně zpolitizované
atmosféře. Studenti museli povinně maturovat v modrých svazáckých
košilích. Na své maturitní tablo se však studenti nechali
vyfotografovat v civilních oblecích, ale protože neměli svazácké
košile, nesměly být na tablu fotografie profesorů a ředitele. Maturitní
tablo z roku 1953 bylo brzy vyřazeno z archivu gymnázia a
nedochovala se ani jeho fotografie.
Po promoci na Vysokém učení technickém v Brně v prosinci 1958 nastoupil
na umístěnku u silničního závodu v Pelhřimově jako stavební technik a
postupně to dotáhl až na ředitele závodu (1966-1969). Po nástupu
»normalizace« odešel z funkce
ředitele a pracoval jako stavbyvedoucí až do svého nenadálého
srdečního infarktu v roce 1977, který znamenal tečku za jeho pracovní
aktivitou a předčasný odchod do plného invalidního důchodu. Během
zaměstnání byl několikrát nucen ke vstupu do komunistické strany, ale
nikdy těmto tlakům nepodlehl, protože se to neslučovalo s jeho
svědomím...
Josef Janíček, Vancouver, Canada
Maturoval na gymnáziu v Moravských Budějovicích v roce 1952. Při
pátrání po svých bývalých spolužácích objevil na internetu naši adresu
a kontaktoval
nás. Sdělil nám, že v roce 1952 mělo být před maturitou vyloučeno
několik
studentů. Nakonec byla vyloučena jen jedna studentka – Marie Foumová.
Byla dcerou »venkovského boháče«, kterému patřil velký statek. Statek
komunisté rodičům vyvlastnili (ukradli) a vystěhovali je do pohraničí.
Svědectví pana Janíčka potvrdila jeho spolužákyně Božena Soukupová -
Mifková.