Vyšší střední škola lesnická v Písku

Ing. Jiří Wolf – RNDr. Stanislav Mottl, CSc., Miroslav Janda

V časopise Lesnická práce 12/2004 byla zveřejněna recenze na publikaci Stanislava Mottla a Miroslava Jandy »Cesty, aneb výchova mladých lesníků v Čechách«. Na tuto recenzi, ale i na vlastní publikaci reagoval Ing. Jiří Wolf, bývalý žák písecké školy (v roce 1951 zde maturoval a v letech 1963 – 1989 zde vyučoval), o kterém je v publikaci zmínka v souvislosti se zakládáním akčních výborů a politickém pronásledování studentů a profesorů. Ing. Jiří Wolf polemizuje s autory publikace o úloze tzv. akčních výborů. Domnívá se, že akční výbory si »neusurpovaly neomezenou moc«, ale pouze navrhovaly výkonné moci opatření, která měla »zabránit brzdění Košického vládního programu«. Podle jeho názoru »vznikla na škole velmi početná a vlivná organizace národních socialistů«, v jejíchž projevech a postojích se projevovala »rozbíječská činnost«. Oprávněnost zřizování akčních výborů vidí i v tom, že na škole se organizovaly »protestní akce proti lidově demokratické republice« a také, že soud musel řešit i »otevřené výhrůžky komunistům«. Názor Jiřího Wolfa na tuto dobu a stanovisko autorů publikace byly otištěny v Lesnické práci 09/2005.

Štefan Soták – Ing. Milan Krejčiřík, CSc.

Vážený pán Krejčiřík,

kto som a z ktorého slovenského mesta pochádzam, nie je dôležité. Mám 19 rokov a môj dedo bol kedysi členom KSČ, aj počas 50. rokov. Nebol to, ako by ste si možno mysleli, skorumpovaný alkoholik a zločinec, ale človek s dvoma vysokými školami – učiteľ a ekonóm – abstinent a nefajčiar. Vierovyznaním bol gréckokatolík, v jeho rodine boli traja kňazi a všetky jeho deti boli pokrstené, no za to ho nijaký postih nečakal. Vzdelaním a organizačnými schopnosťami, aspoň podľa jeho známych, ďaleko prevyšoval ľudí ako Havel a Kňažko. Narodil sa v mimoriadne chudobnej rodine v roku 1929. Všetci bohatí susedia im odmietali pomôcť a vtedajší sociálny systém v našom meste hovoril jasne: daj úplatok a my ti pomôžeme. Nemohol si ani dovoliť študovať...


Vážený pane Sotáku,

děkuji Vám za Váš zajímavý dopis. Patřím ke generaci, která zažila prvou republiku, rozbití Československa, vznik profašistického Slovenského štátu, obsazení zbytku Čech a Moravy německou armádou, Protektorát Böhmen und Mähren – totalitní režim pod vládou německých nacionálních socialistů, osvobození Československa a vzápětí politický převrat a další nesvobodný totalitní režim, tentokrát  pod vládou komunistů. Teprve na prahu důchodového věku jsem se dočkal svobody a jsem tomu rád, protože jedině díky svobodě můžeme spolu oba veřejně vyslovovat názory, aniž bychom se vystavovali nebezpečí, že budeme za to potrestáni, jak tomu bývalo ještě v nedávné minulosti. Svobody si velmi vážím. Snad je to proto, že jsem po ní celý život toužil a někdy už ztrácel naději, že se jí vůbec kdy dočkám. Věřte mi, že svoboda není samozřejmostí, ale to člověk pochopí teprve tehdy, když ji ztratí. Vy jste to naštěstí nikdy nezažil a já věřím, že ani nezažijete...