Nejvýše postaveným v lesnickém školství byl na MŠ ústřední inspektor Ing. Trnka, který přežil první republiku, ministrování kolaboranta Moravce, únor 1948 i vpád vojsk Varšavské smlouvy. Měl suverénní moc obsazovat místa ředitelů, profesorů a určovat výši jejich platů. Pečlivě vybíral přijímané žáky z několikanásobně většího počtu uchazečů. Téměř všichni zkoušku úspěšně složili, ale někteří – inspektorem určení – nebyli »pro velký počet uchazečů« přijati. Tak se stalo, že z 250 tehdejších žáků školy bylo pouze 21, kteří měli alespoň jednoho rodiče dělnické profese. Převažovali žáci pravicově až krajně pravicově zaměření, zvláště ve vyšších ročnících. V tehdejším profesorském sboru byl jediný komunista, dva sociální demokraté, několik bezpartijních a většina příslušníků národních socialistů a lidovců. A jeden bělogvardějský pop, jenž libozvučnou ruštinou příležitostně pomlouval Sověty. Pod patronací několika profesorů vznikla na škole velmi početná a vlivná organizace národních socialistů, ačkoliv jejich předseda Zenkl podepsal dohodu o vzniku jednotné organizace mládeže na školách.

Akční výbor (AV) na SLTŠ v Písku byl v roce 1948 ustaven z jejího předsedy, žáka Matouše, profesora Voborského, školníka Kota a dalších 12 žáků různých politických přesvědčení či členství. Po 14 denním působení byl nahrazen výborem pouze ze zaměstnanců školy: předseda prof. Voborský, Ing. Landa (sociální demokrat), Ing. Hladík (bezpartijní), školník Kot a s nejvyšší pravděpodobností prof. Dr. Burian. Oba tyto AV neusurpovaly neomezenou moc, ale výkonné moci státu navrhovaly opatření. Cílem těchto opatření bylo zamezit brzdění Košického vládního programu a uskutečnění dvouletky. Rozbíječská činnost se zvláště projevovala v postojích, projevech i činnosti národních socialistů, v jejímž středu měl velký vliv kolaborant Feierabend. Organizovaly se protestní akce proti lidově demokratické republice, ale soud musel řešit i otevřené výhrůžky komunistům, že je pověsí. V žádném z těchto AV nebyl Jiří Wolf, žák 1. B, členem, nikdy se nezúčastnil jednání AV, jakož i jejich rozhodování. Pokud AV učinily rozhodnutí, bylo to tak formou doporučení výkonné moci státu: změny v profesorském sboru vykonávalo ministerstvo školství, v žákovském kolektivu ředitel školy a trestnou činnost posuzovaly soudy dle koaličních zákonů. Suverenitu těchto státních orgánů lze doložit i těmito skutečnostmi: člen AV žáků Zdeněk Blahout byl ředitelstvím koncem roku 1948 ze školy vyloučen. Předseda AV zaměstnanců prof. Voborský byl MS počátkem roku 1949 přemístěn do Tábora. Prof. Ing. Bouček byl MS nejprve přeložen (vyslán?) z Trutnova do Písku a v roce 1948 přeložen zpět do Trutnova. Ing. Bouček pronesl v únoru 1948 ve třídě řeč, jejiž obsah téměř doslovně oznámili někteři žáci soudu. Jeho zastánce, žák Plichta (přestoupil v témž roce do Hranic, kde byl později pravomocně odsouzen), požádal svého strýce – soudce OS v Písku – aby Ing. Boučka zachránil před žalářem za pobuřováni či rozvraceni republiky podle tehdejších všemi parlamentními stranami schválených zákonů. Soudce JUDr. Blažek doslovné a pravdivě doložené výroky Ing. Boučka pozměnil a několik jiných žáků tyto zfalšované výroky křivopřísežně dosvědčilo. Proto byl Ing. Bouček pouze přeložen a nebyl souzen. Rozpuštěni národně-socialistické organizace mládeže na škole a vznik Svazu české mládeže bylo u zastánců pravice posuzováno jako násilí (na kom?). Spolurozhodováni zástupců lidosprávy při jmenování ředitelů škol, profesorů a při přijímání žáků bylo pro ústředního inspektora terorem. Propagace programu řádně zvolené vlády a socialismu byla pro pravicovou selanku na škole v Písku trestuhodnou zvůlí. Hromadný vstup jinostraníků do KSČ prý nebyl projevem vlastni vůle jednotlivců buď upřímné, či kariéristické, ale pro národni socialisty naháněním strašlivých fanatiků. Tak se objevil v radách KSČ dr. Burian, prof. Vondrášek, později Ing. Neumann a tehdejší žák Císař. Jak posoudit přijetí prof. Voborského, jehož činnost za nacistické okupace hraničila s trestuhodnou kolaboraci a jenž osobně vyhrožoval několika komunistům, že nemusí dostudovat? (Za rok dotyčný zmizel, neznámo kam.)

V roce 1951 nebylo 16 studentům povoleno maturovat pro politickou nespolehlivost. Byli mezi nimi i dva studenti – členi KSČ – a jeden žák, který se později stal komunistickým ředitelem lesního závodu. Zodpovědnost za tato rozhodnuti ležela takřka nedílně na řediteli školy. Tento emeritní ředitel a právě prověřený komunista Ing. Neumann nejprve připuštění 15 žáků k maturitě zamítl, aby je obratem v témž roce k maturitě pustil, příštím rokem další tři žáky opětovně k maturitě nepustí a záhy je všechny k maturitě povolá a žáci mohou maturitu dokončit! Toť vskutku politicko-pedagogické mistrovství! Z absolventů ročníku 1941-51 jich 29 působilo coby výteční odbornici na lesních závodech a polesích, pět se stalo komunistickými řediteli lesních závodů, pět bylo významnými manažery krajských správ lesů, tři působili jako učitelé lesnických škol, jeden se stal ministrem lesů, jeden jeho sekretářem a jeden jeho náměstkem. Na pozadí těchto skutečností se jeví fanatičtí antikomunisté – oba autoři »Cest« – a jejich recenzent jako pomlouvači tehdejší výchovy mladých lesníků vskutku poněkud úsměvně. Už proto, že jak v samotných »Cestách«, tak v článku »Rehabilitace...« jde o volné a subjektivní vyprávění soukromých osob namísto uvedení komplexního hodnocení situací dle alespoň zčásti dostupných autentických pramenů. Navíc se v »Cestách« používají veřejně osobní urážky bez nejmenších dokladů jejich oprávněnosti. To je výsledek svrchovanosti působení ústředního inspektora Ing. Trnky. Protože autoři »CEST« i »Rehabilitace...« použili osobních jmen i zemřelých účastníků, musel jsem použít některá jména také – tímto se jim omlouvám.