Tři »nepřipuštění« po padesáti čtyřech letech (červen 2005) na lesním statku Věry Petrové (Šmerkové) v Ohrazenicích u Jaroměřic nad Rokytnou – Stanislav Nahodil (Třebíč), Lubomír Kabelka (Havířov) a Josef Nekula (Sydney Austrálie). Všichni tři absolvovali Reálné gymnázium v Moravských Budějovicích, vykonali maturitní písemky, ale těsně před závěrečnými ústními zkouškami byli ze školy vyloučeni (na fotografii stojí zleva doprava).

Stanislav Nahodil(narodil se 12.2.1933 v Loukovicích). Jeho rodiče vlastnili statek v Loukovicích, na kterém hospodařili. To bylo pravděpodobně důvodem, proč mu komunisté odepřeli ústavou zaručené právo na vzdělání – neměl správný »třídní původ«. Musel ze školy nedobrovolně odejít a vrátil se domů do Loukovic, aby pomáhal při žňových pracích. Uběhlo pár týdnů, když v sousední obci  Babice došlo k teroristickému útoku, při němž byli zavražděni tři funkcionáři komunistické strany. Akci zorganizoval agent provokatér StB Ladislav Malý. Babice se staly záminkou k rozpoutání brutální represe proti katolické církvi a soukromým zemědělcům.

V souvislosti s Babicemi bylo odsouzeno sto pět osob, z toho jedenáct k trestu smrti. Nahodilův strýc Antonín Plichta, statkář ze sousedních Šebkovic, aktivní účastník protinacistického odboje za druhé světové války, byl popraven. Dvaadvacetiletého bratrance Antonína Plichtu zastřelil agent StB Malý při zásahu policie a lidové milice u Bolíkovic. Druhý Nahodilův bratranec Stanislav Plichta byl při přestřelce těžce zraněn a ochrnul na dolní polovinu těla. Byl přivezen na invalidním vozíku pod šibenici a popraven. Trestu neušel ani další příbuzný z rodu Plichtů – také Stanislav Plichta, který studoval na vyšší lesnické škole v Písku a s babickým případem neměl nic společného. Ve vězení a v uranových dolech strávil více než deset let. Nahodilův bratr Jindřich byl odsouzen na 23 let. Stanislav Nahodil dopadl relativně dobře. Byl »jen« vyhozen ze školy a musel nastoupit na vojnu k neblaze proslulým pracovním útvarům PTP...

O Stanislavovi Plichtovi více na str. 7, Cesty aneb výchova mladých lesníků v Čechách

Lubomír Kabelka (narodil se 10.5.1933 v Moravské Ostravě). Jeho dětství nezačalo šťastně. V létě roku 1938 cvičila jeho maminka na X. všesokolském sletě v Praze a vrátila domů se zápalem plic. Bylo mu teprve pět let, když zemřela. O tři roky později zatklo gestapo otce. Když se se svými dětmi loučil, konějšil je s úsměvem: „Brzy se vám, děcka, vrátím“ Vyšetřovací vazbu ve věznici v Breslau ale nepřežil. Osiřelých dětí se ujali příbuzní v Jakubově u Moravských Budějovic.

V roce 1943 se přihlásil na gymnázium. Přijímací pohovory trvaly tři dny a ze sto čtyřiceti uchazečů jich prošlo jen dvacet pět. On byl mezi nimi, ač jeho otec byl potrestaným »nepřítelem Velkoněmecké říše«. Dočkal se osvobození vlasti a došel až k maturitě. Ústní zkoušku mu však komunisté vykonat nedovolili, musel opustit školu. „Otec byl umučen ve vězení za účast v protifašistické odbojové organizaci, řízené prozápadní londýnskou vládou,“ napsali prozíraví soudruzi do posudku...

Josef Nekula (narodil se 19.3.1933 v Mladoňovicích). Na gymnázium v Moravských Budějovicích byl přijat v roce 1944. O prázdninách 1950 dostal těžký zápal mozkových blan. Po týdnu v bezvědomí unikl jen o vlásek smrti. Vrátil se do školy a byl odhodlán nevzdávat se před cílem. Brzy se zotavil natolik, že podle dosažených studijních výsledků se dalo předpokládat, že dojde ke svému vysněnému cíli – studiu na vysoké škole. K závěrečným maturitním zkouškám ho komunisté nepustili. Musel nastoupit do práce jako dělník v ostravských železárnách.

Krátce nato rodinu v Mladoňovicích postihla násilná kolektivizace zemědělství. Otec byl prohlášen za kulaka-sabotéra a obžalován jako nepřítel státu. »Naštěstí« utrpěl úraz na poli. Za pomocí známých lékařů se podařilo soudní řízení oddálit a když se uzdravil, ilegálně překročil hranice do Německa. Veškerý majetek rodiny propadl státu a zbývající členové rodiny (matka, mladší sestra a bratr) byli nuceně vystěhováni na práci ve státním statku. Josef Nekula se rozhodl odejít za otcem...