Bylo jim osmnáct, byli mladí a věřili, že svět je spravedlivý. Právě dokončili studium na střední škole, zvládli maturitní písemky a chystali se na závěrečné ústní zkoušky. Poslední den, těsně před nástupem na »svatý týden«, jim jejich učitelé nečekaně oznámili, že maturovat nebudou. Nikdo jim neřekl proč, nikdo jim nic nevysvětloval. Nechápali, za co byli tak tvrdě potrestáni, cítili jen, že se stali obětí zvůle, ale nemohli se nijak bránit. Bylo to podlé a zanechalo to hlubokou jizvu na jejich duši. Museli ihned opustit školní budovu a místo prázdnin nastoupit do nekvalifikovaných dělnických profesí. Sny o dalším studiu se rozplynuly.
 
A jaký byl důvod? Studenti neměli správný »třídní původ« a nebyli nadšenými zastánci »šťastných socialistických zítřků«. Pocházeli z rodin řemeslníků, živnostníků, drobných obchodníků – a děti příslušníků »buržoazní třídy« neměly podle »rudé spravedlnosti« právo na vzdělání. Kdo pošilhával po Západu, měl rád džez, džíny, nebo si dokonce dovolil vyslovit nahlas pochybnost o tom, co se psalo v Rudém právu, byl »reakcionářem« a nesměl také studovat.
  
Bylo to absurdní – ale taková byla každodenní realita praktické aplikace Marxovy »vědecké teorie socialismu«, podle které je možné vytvořit spravedlivou beztřídní společnost jedině revolucí, nastolením diktatury proletariátu a »likvidací buržoazie jako třídy«.
  
O předmaturitních politických čistkách na středních školách se muselo rozhodnout na ústředním výboru komunistické strany už někdy na začátku roku 1951. Příslušné oddělení ústředního výboru pověřilo splněním tohoto úkolu ministra školství a osvěty profesora Zdeňka Nejedlého a jeho ministerstvo vydalo 23. ledna 1951 výnos čj. 15674-III o zřizování zvláštních maturitních komisí, které měly zajistit, aby se k maturitním zkouškám nedostaly děti pocházející z »buržoazní třídy« a lidé, kteří neměli pozitivní vztah ke komunistickému režimu.