Od nepoučitelných zastánců Marxovy komunistické doktríny slýcháváme často názor, že v bývalém Sovětském a jeho satelitech bylo Marxovo učení Leninem a Stalinem deformováno, že zde byla nastolena diktatura, která zabraňovala svobodné diskuzi a umožnila tak vytvoření represivního totalitního systému. Jenže právě »nevyhnutelnost revoluce« (tedy násilného svržení kapitalismu) a nutnost nastolení »diktatury proletariátu« to jsou klíčové pojmy Karla Marxa, který je považoval za svůj největší »objev«.
 
„Co se pak mne týče, nepatří mi ani zásluha, že bych objevil existenci tříd v moderní společnosti, ani zásluha, že bych objevil jejich vzájemný boj. Buržoazní dějepisci vylíčili dávno přede mnou, jak se tento boj tříd historicky vyvíjel, a buržoazní ekonomové popsali jejich ekonomickou anatomii. Můj přínos spočívá v tom, že jsem dokázal, že existence tříd je spjata pouze s určitými historickými fázemi vývoje výroby, že třídní boj vede nutně k diktatuře proletariátu a že tato diktatura je sama jen přechodem ke zrušení všech tříd a k beztřídní společnosti.“
 
Marx považoval demokratický právní stát (parlament, vládu, soudy, zákonný řád, ústavně zaručená práva a svobody) za státní formu buržoazní společnosti. Předpokládal, že narůstajícím třídním bojem dojde k revoluci a k odstranění této státní formy, a nastolením diktatury proletariátu se přemění orgány dosud nadřízené společnosti v orgány této společnosti podřízené. Z těchto důvodů komunisté a zastánci marxismu nikdy nebrali univerzální lidská práva a občanské svobody příliš vážně. Z dnešního pohledu je význam marxismu spíše literárně historický než vědecký. Marxovy myšlenky přispěly nepochybně k tomu, že si společnost začala více uvědomovat význam samotné práce a sociálních aspektů, ale na druhé straně marxismus poskytl komunistům ideologický základ k porušování základních lidských práv (svoboda, nedotknutelnost soukromého majetku, oprávněnost pronásledování a odstranění politických odpůrců).