Karel Marx, intelektuální tvůrce komunistické doktríny, si sám označil toto novodobé náboženství za »vědeckou teorii«, aby se odlišil od jiných autorů, které označoval za utopisty. Na rozdíl od ostatních náboženství umístil »spásu lidstva« již do tohoto světa. Předpokladem této spásy měla být »světová revoluce«, která pohltí starý svět kapitalismu. Marx se snažil vyložit, že kapitalismem otřásají takové vnitřní rozpory, že to nevyhnutelně povede k jeho zhroucení. Spolu s Bedřichem Engelsem napsali Komunistický manifest (1848), v němž předložili promyšlenou stavbu cesty ke komunismu jako budoucí vizi vývoje světa.
  
S dokazováním »vědecké teorie« to bylo už horší. Předpokládaný vývoj společnosti se jaksi nedostavoval, naopak směřoval jinam, než oba autoři předpokládali. Pravděpodobně to byl ten pravý důvod proč Karel Marx svou teorii nikdy nedokončil. Naplánovaný několikasvazkový spis skončil u jediného díla nazvaného Kapitál. Na další svazky vyznavači komunismu už čekali marně (sepsal je až po jeho smrti Bedřich Engels). Kapitalismus se vyvíjel tak rychle, že jej Marx už nedovedl zachytit, analyzovat a svázat do nějakých »zákonů«. Po celý život pracoval na své »vědecké teorii«, nikdy nebyl zaměstnán, nechával se finančně podporovat továrníkem Bedřichem Engelsem a jistě to nebylo pro něho lehké, když si na konci života uvědomoval, že svět se nehodlá řídit jeho poučkami a vyvíjí se úplně jinak.
 
Snad by se na Karla Marxe docela zapomnělo, kdyby se po jeho smrti »neujali« jeho díla extremisté v komunistickém hnutí. Ti se nechtěli jen tak rozloučit s vidinou vítězného boje a dobytí moci, aby mohli, jak sami říkali, společnost přivést k »zářným zítřkům«. Karel Marx se celý život obával, aby jeho práce nebyla považována za utopii. Zastával názor, že pravdivost každé teorie může prověřit teprve praxe a věřil, že právě praxe jeho »vědeckou teorii« nevyhnutelně potvrdí. Celé dvacáté století se komunisté pokoušeli různými formami jeho teorii realizovat, jenže slibované zářné zítřky se nedostavovaly a jejich silou udržované systémy se posléze hroutily. Zůstaly po nich obrovské škody morální, kulturní, hospodářské a nejméně sto milionů mrtvých.