V závěru loňského roku se skupina studentů telčského gymnázia, Klára Křížková, Tereza Vybíralová a Vojtěch Cvrček, podílela na velké pražské výstavě Příběhy bezpráví – komunistické Československo. Ta se, spolu s doprovodnou konferencí, uskutečnila ve výstavních prostorách novoměstské radnice a v divadle Minor. Telčští gymnazisté pod vedením učitelky Boženy Kadeřávkové zpracovali osudy studentů telčského gymnázia z 50. let minulého století.

O jaké příběhy šlo, přibližuje Klára Křížková: „Zaujal nás stručný záznam v kronice gymnázia k ročníku 1950 - 1951. Doslova v něm stojí. Maturitní zkoušky 28. 5. - 31. 5 1951, maturovalo 31 žáků. K maturitním zkouškám nebyli připuštěni dva chlapci a dvě dívky z kádrových důvodů. V naší práci jsme chtěli více poznat důvody tohoto krutého rozhodnutí a co se za ním skrývalo. Nakonec jsem zjistili, že v tomto ročníku nebyli postiženi čtyři studenti, ale o dva více...“ V třídním výkazu našli studenti tužkou psanou poznámku »nepřipuštěn k maturitě« u Josefa Bílého, Jana Chmelaře, Drahomíry Markové a Ludmily Valentové.

Z vyprávění pamětníků, ale i dalších podkladů studenti zjistili, že kádrovými důvody, podle tehdejší terminologie, byly politické názory rodičů, náboženské přesvědčení a snad i osobní pohled některých profesorů. „Právě v této části našeho bádání jsme přišli na dva »ztracené« maturanty, Františka Chalupu a Hynka Veselého,“ připomíná Tereza Vybíralová.

A tak se studenti dozvěděli o osudu Františka Chalupy, který ze seznamu studentů vypadl již rok před maturitou, v roce 1950. V témže roce byl jeho otec, rolník v Prostředním Vydří, zatčen pro údajné míchání písku do obilí pro povinnou dodávku. Ve veřejném „monstr" soudu v Dačicích byl pan Chalupa odsouzen k dlouholetému žaláři, syn František, student gymnázia, dostal 10 roků, syn Antonín 12 roků a nejmladší, neplnoletý syn 3 roky… Následoval transport do věznic na Jáchymovsku, kde odsouzení pracovali v nelidských podmínkách v uranových dolech. František Chalupa zemřel v nedožitých čtyřiapadesáti letech na rakovinu – následek práce s uranovou rudou. Dalším chybějícím maturantem, kterého studenti »objevili«, je Hynek Veselý z Nové Říše. „Jeho čin je pro nás obdivuhodný,“ říkají společně současní studenti. Ten na protest proti křivdě na svých spolužácích dobrovolně odmítl maturovat. Nepomohlo přemlouvání spolužáků, třídní učitelky… Skončil v těžkém průmyslu v Ostravě, na vojně byl pochopitelně u PTP. Ani dnes svůj čin nepovažuje za žádné sebeobětování. Udělal prý to, o čem byl přesvědčen, že je v dané situaci jedině správné…

Práce telčských studentů byla na pražské výstavě velmi dobře hodnocena. „Moc si vážíme těch, kteří se s námi podělili o své, někdy i bolestné vzpomínky na události, které se jich i jejich rodin bezprostředně týkaly,“ říká Klára Křížková a zvlášť připomíná setkání s přímými aktéry jejich práce, panem Hynkem Veselým a paní Drahomírou Hůrkovou – Markovou. „To, že se v jejím kádrovém hodnocení objevilo také, že ve volném čase pěstuje buržoazní sporty, tenis, plavání a krasobruslení, je pro dnešní mladou generaci zcela nepochopitelné,“ říkají společně autoři studentské práce, která by se také mohla jmenovat »Co chybí ve školní kronice«.