Pět řádek úředního sdělení, kterým se zamítlo odvolání proti nepřipuštění k maturitě (dodnes je Josef Nekula uchovává mezi doklady jako památku na neblahé časy), mu přivodilo životní zlom s dalekosáhlými důsledky. Nejprve nastoupil do dělnické profese v ostravských železárnách a po několika měsících do třebíčských strojíren. Rodinu ale postihla násilná kolektivizace a otci hrozilo vězení. Naštěstí se mu ale podařilo ještě před zahájením soudního procesu ilegálně uprchnout do Německa. Tváří v tvář nejisté budoucnosti se Josef  Nekula rozhodl otce následovat. V předvečer svatováclavského svátku 27. září 1953, už za tmy, trochu smutný, se vydal k Vranovu, přeplaval řeku Dyji a začal zdolávat strmé lesnaté kopce s nadějí, že v tak nepřístupném terénu nenarazí na pohraniční hlídky...

více  Světoběžník z předposlední lavice