Výzva abiturientům z roku 1951

V lednu 1951 vydal tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý výnos, podle kterého směli maturovat jen politicky a třídně uvědomělí studenti – a začalo se kádrovat. Začátkem roku 2005 se setkali abiturienti roku 1951 Miroslav Janda, Stanislav Mottl, Milan Krejčiřík a Věra Petrová(první dva z Vyšší lesnické v Písku, druzí dva z Reálného gymnázia v Moravských Budějovicích), kteří spolu se svými někdejšími spolužáky dostali nezávisle na sobě nápad: sepsat pro radost svou a pro paměť potomků příběhy svých osudů. První almanach nazvali autoři „Cesty aneb výchova mladých lesníků v Čechách" druhý „Opusťte školní budovu!"

Shodou okolností studovali na obou školách bratranci – na lesárně v Písku a později v Hranicích na Moravě Stanislav Plichta (ještě jako student zatčen a odsouzen podle tehdejšího zákona na ochranu republiky), na gymnáziu v Moravských Budějovicích Stanislav Nahodil (nesměl »jen« maturovat) – jejichž rodiče (bratr a sestra) pocházeli ze starobylého jihomoravského selského rodu Plichtů, patřících farností do z té doby smutně proslulých Babic a jejichž strýc a dva bratranci byli zavražděni (u dvou z nich šlo o vraždu komunistické justice).

Hrála i tato skutečnost roli, že – nezávisle na sobě a bez jakékoliv koordinace – vznikly dva almanachy, pojednávající o osudech abiturientů – »jednapadesátníků«? Zatímco písecký sborník popisuje pouze osudy těch, kteří nesměli maturovat, moravskobudějovický dal slovo všem, kteří alespoň dva roky studovali v letech 1943 – 1951 na tamějším gymnáziu. V obou vytvořily osudy jednotlivců plastický obraz doby, kolem které se dnes vytvářejí mýty a která, hodnocena politickými kritérii a klišé, se jeví až nebezpečně černobíle.

Současná politická situace, v níž nebezpečně stoupají preference komunistické strany, která kádrovala nejen vysokoškoláky, živnostníky a umělce, ale i středoškoláky, by měla přimět všechny, kteří tuto dobu prožili, aby se ozvali. Kdo může lépe vykreslit dobu jaká opravdu byla, než ti, kteří ji žili, kteří jí prošli a stojí na samém jejím konci? Jestliže se dnes může o rozhodnutí ministerstva podat pouze jednu přihlášku na střední školu veřejně diskutovat a ministryně musí své rozhodnutí obhajovat, zdůvodňovat a slibovat nápravu, proti výnosu Zdeňka Nejedlého se nesměl nikdo ozvat. Navíc byl napůl tajný. Není i toto důkaz, mluvící ve prospěch demokracie a proti komunistům?

Písečtí a moravskobudějovičtí abiturienti z roku 1951 se proto obracejí na všechny své kolegy a kolegyně – na ty, kteří směli maturovat i na ty, kteří maturovat nesměli:

NAPIŠTE své vzpomínky na život, který jste žili! Pomozte historikům i našim potomkům orientovat se v době, která možná přece jen byla o něco složitější, než doby ostatní. Žili jsme ve velké laboratoři; výsledky pokusů, které se v ní odehrávaly, ukázaly nemožnost vytvořit socialismus jakékoliv tváře. Režim, který znevažuje odpovědnost člověka za osud svůj a tím i všeho lidstva, je odsouzen k zániku. Na tuto zkušenost své generace nesmíme nechat zapomenout.

Vaše příspěvky shromáždíme a poskytneme pro další bádání historikům, studujícím dvacáté století našich dějin. Pro případ, že by je chtěl někdo vydat, připište k nim, zda souhlasíte s jejich uveřejněním.
  
        Kontaktní adresa:  milan@i-line.cz