Autor publikace Miroslav Janda je absolventem vyšší střední školy lesnické v Písku. V roce 1951 mu sice nebylo zabráněno maturovat, ale patřil k několika studentům, kteří byli důrazně upozorněni na význam »poměru k dělnické třídě a lidově demokratickému zřízení« a na důležitost »začlenit se do budování socialismu«.

S komunistickým režimem se nikdy nevyrovnal a v mezích svých možností proti němu bojoval. Jeho odpor k tomuto režimu vzrostl po invazi v roce 1968 a násilné okupaci země sovětskými jednotkami. Když se mu naskytla příležitost navázat kontakt se zahraniční zpravodajskou službou, stal se jejím spolupracovníkem a začal ji podávat informace vojenského charakteru o sovětských okupačních jednotkách na našem území.

Celý život se řídil svým svědomím a byl přesvědčen, že jedná správně, že svou činností napomáhá ke zhroucení totalitního systému a obnovení svobody. Komunistický parlament ale pobyt okupačních jednotek na našem území legalizoval a schválil si takové zákony, podle kterých bylo podáváni informací o sovětských jednotkách kvalifikováno jako »velezrada« (připomeňme si, že podobně bylo kvalifikováno poskytování informací o německých jednotkách za nacistické okupace).

V roce 1978 byl Miroslav Janda zatčen a odsouzen na 10 let těžkého žaláře. Devět let strávil ve vězení s nejpřísnějším režimem ve Valdicích u Jičína. V tehdejší ČSSR byly tři věznice s nejpřísnějším režimem – Valdice, Mírov a Leopoldov, kde se vykonávaly tresty odnětí svobody za vážné klasické kriminální delikty násilné povahy, loupežná přepadení, znásilnění s usmrcením a především vraždy. Valdická věznice měla charakter nejtužších vazebních podmínek s trvale zamčenými celami a byla považována za nejobávanější pracovní tábor na území republiky. Spolu s kriminálními zločinci si zde odpykávali tresty i političtí vězni, které komunistická justice poslala do vězení za »špionáž« a »vlastizradu«.


Plný text publikace  53 stran, 5MB, formát pdf