Obchodní akademie Dr. Edvarda Beneše, Slaný

Převzato ze zveřejněné historie školy na webových stránkách: 
http://www.oaslany.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=53:historie-koly&catid=54:multilanguage&Itemid=28

Oběti komunistické moci

V lednu 1949 byl zatčen Dr. V. Gargela, protože v hodině dějepisu ironizoval „dobrovolné odstoupení Podkarpatské Rusi Sovětskému svazu“. Obviněný byl odsouzen a propuštěn ze školských služeb.

Nebyla to bohužel jediná oběť totalitní moci. 50. léta, která si vyžádala tolik nevinných obětí, se nevyhnula ani naší škole. V r.oce 1951 byli zatčeni ředitel Karel Výborný a prof. Karel Mareš, spolu s nimi bývalí žáci školy Pravoslav Vebr (začátkem 90. let starosta města) a Ing. Vácha. Všichni s několika bývalými sociálními demokraty byli odsouzeni v politickém procesu k několikaletému vězení.

Často stačila i malicherná příčina, aby byl profesor postižen. V roce 1951 byl za oprávněnou kritiku školského funkcionáře potrestán i prof. Liščukevyč přeložením do výroby na tři roky a podobný osud stihl i prof. Pejšu.

Učitel byl v těchto dobách vydán zcela na milost školským a stranickým funkcionářům a mohl být kdykoliv ze svého místa odvolán.

Hovoří-li se dnes o ztrátě prestiže učitelského povolání, jsou kořeny tohoto zla nejen v nedostatečném finančním hodnocení jeho práce, ale především v jeho společenské degradaci v komunistickém režimu. Naproti tomu umožnila politická legitimace často neschopným a nekvalifikovaným zastávat odpovědná místa školství.

Velmi těžce se provinil totalitní systém ve formování charakteru mládeže. Škola je jistě jedním z důležitých činitelů ve výchově. Tam, kde nejde společnou cestou s rodinnou výchovou, musí docházet k charakterovým deformacím. Mládeži bylo něco jiného vštěpováno ve škole a něco jiného slyšela v rodinách, které nesouhlasily s režimem. Už sama teorie třídního boje popírá humanistické tendence ve výchově, zejména v nábožensky založených rodinách. Tyto rozporné názory postihovaly zejména děti na nižších stupních škol, které většinou svým učitelům neomezeně důvěřují. Tam bylo velmi nesnadné povědět dítěti, kde je pravda, z obavy, že ve škole něco prozradí. Naprosto absurdní byl v 50. letech požadavek, aby mládež podepisovala souhlasné petice s rozsudky smrti nad tzv. zrádci národa.

Nejen učitelé, ale také žáci se stávali často oběťmi politických machinací. V roce 1951 bylo 5 absolventům čtvrtého ročníku těsně před ústními zkouškami znemožněno vykonat maturitní zkoušku pro jejich třídní původ. Šlo vesměs o žáky s dobrým prospěchem. Tuto politickou nehoráznost odsoudila nejen celá maturitní komise včetně předsedy, ale i spolužáci postižených. Trvalo několik let než došlo k jejich rehabilitaci.